Jdi na obsah Jdi na menu

Přistání na ,,nudli,, - Katastrofa Mig-21 nad Hradcem a Pardubicemi

 

Letecký speciál a také trochu historie.

Stránka ve výstavbě . Díky za pochopení .

50014574_1690798397687357_3879420590112636928_n.jpg

 

   

 

 

 

 

 

 

                                            

Přístání  2x  na   ,,NUDLI,,  v Hořovicích                                                                                                                                                      

23622176_1561029997291726_7694945231183796154_n.jpg

 

1501.jpg                                                                                 

 Pplk. Jarda Krýda ,paní Díblíková ,Gen.Ing.J.Diblík 

Velký umělec z Líní . /Jarda Krýda/   -    let na Migu 21

Neuvěřitelné  přistání bez motoru na Mig-21 .       

K napsání tohoto příběhu mě inspiroval  plk.v.z., bývalý velitel žateckého pluku a ,,pan,, pilot V.Vašek. Objevil se v televisním  kanálu   Up network  a popisoval zkušenosti s lety na nadzvukových stíhacích letounech Mig-21 a Mig-29. Mimo jiné se zmínil o kolegovi pilotovi  Migu-21, který provedl neuvěřitelnou věc,aby zachránil letoun i  možné civilisty na zemi. Pilot se jmenuje pplk. Jarda Krýda a já jsem se s ním setkal na leteckém dni v Pardubicích. Samozřejmě, že jsem si nechal jeho exempore  s letounem podrobně vyprávět . Podotýkám, že letoun Mig-21 nemá normální křídla ,ale trojúhelníkové nosné plochy. Pro názornost moderní dopravní Boeingy nebo Airbusy mají klesavost 1:10 a z výšky 10 km dokloužou bez motoru asi 100 km. Poslechněte si tento příběh nad letištěm v Hořovicích,které je dlouhé 2 km ,ale šíroké jen 30 m.Je asfaltové -tmavé a z výšky moc vidět není. Jiří Kurz

Hořovické letiště nějak přitahovalo maléry, ale s úspěšným koncem.

Je podzim  1975 a u 5. slp v Plzni-Dobřanech, pracuje také zalétávající pilot po opravách letounů  Mig-21S,  kpt. Jaroslav  Krýda. Byl prohlášen za největšího   machra na tyto nadzvuková letadla ve střední Evropě a možná na světě.

Vžijte se do jeho vyprávění: 

Dnes je nádherný den 1.září 1975. Jarda se připravuje na výškový zálet a moc se těší. Bude nádherně vidět až na Alpy, ale musím  nejdříve odstartovat a prověřit správný chod motoru,mé dobré stíhačky. Snad se vše povede a nebudu míti problém. Myslí si v duchu. Nasazuje haubnu-kuklu, zastrkuje hadici do přetlakových kalhot a zapíná spinače. Motor naskakuje a mechanik salutuje k dobrému letu.Dnes mám let na výšce  18 000 m a to už je něco.přemýšlí si sám sobě. Byl  pro tuto práci vybrán s dalšími piloty jako Ivo Pěček a ostatními  k zalétání letounů těchto letounů po opravách.Stanovená trať je Dobřany-/Líně/- Tábor-otočný bod pod Prahou a zpět na Plzeň. Jarda je nyní na ranweji ,dává plnou přípust a stoupá  do H-18000 m.Pak žádá o povolení rozhonu  na maximální rychlost a kontroluje všechny budíky dle protokolu. Je někde před Hořovicemi a zbývá pár minut k domovu. zatím je vše O.K. Ještě prohlédne Alpy a náhle stuhne...... 

Je ve stratosféře , Mig -21 ztrácí otáčky, motor za chvíli vysazuje. Nahození se nedaří a Jarda se ve chvilce  rozhoduje. Nevystřelím se. Pokusím se trefit na tu malou nudli v Hořovicích pod sebou. Vše ohlásí dolů a jde na věc. Mig-21 je stíhačka s deltou křídlem a nemá schopnost  plachtit, jako typy s normálními šípovými křídly.Padá dolů jako šutr a to s rychlostí klesání 50m/vteřinu.Trefit se na letiště z této výšky, udržet  rozpočet na přistání, dodržet správnou rychlost  a v tom stresu  přistát, je skoro neřešitelné.

Ze začátku to jde, zdá se, že země se nepřibližuje ,ale pod výšku 1000m je to už katastrofální. Je nutné upravit výšku nad prahem dráhy asi 5000 m a točit vlevo s náklonem 40 st. při rychlosti 400-450 km/hod. do kurzu dráhy.Pak se to snad podaří. Musím zjistit   příčinu vysazení motoru a také zachránit letoun, pokusím se o nemožné. Rychle se mu míhají myšlenky v hlavě.

Opravdu se trefil  na asfaltovou, úzkou 30-ti metrovou dráhu hořovického letiště bez absolutního poškození letounu. Po vystoupení z kabiny si vydech a prohlásil, že na zálet už nikdy nepůjde. Přijela komise,velitel a byla pochvala.​Čas utíká , lety se opakují a příchází :

Mig-21.

Datum  18.1.1978.

Uběhly 3 roky a co čert nechtěl ,nastala úplně stejná situace s vysazezím nad Hořovicemi Je neuvěřitelné ,ale  po 3 letech trochu zapomněl co si předsevzal. Opět se podařilo přistát  a nepráskl s tím před dráhou ani nepřeplachtil letiště. V tomto druhém případě při dobrzďování na dráze  mu, ale praskla jedna guma podvozku.Jaké pak bylo jeho zděšení,když po zastavení,kdy dorazil generál  Bolcha z velitelství  letectva a jeden vysoký technik který mu řekl,,proč sis nemohl  dát pozor a vyhnout se prasknutí  pneu ,,.To už nevydržel Gen.Bolcha a tak tomuto důstojníkovi-technikovi  přede všemi vynadal,že by se ani skladník za to nemusel stydět. Vždyť zachránil milionové hodnoty a zjistila se podstata závady,která se mohla stát osudnou pro mnoha další piloty.Závada se opět  zjistila a já si rád na připojeném snímku nahoře ,vždy prohlédnu tvář tohoto skromného  hrdiny. Za první přistání byl povýšen z kapitána na majora a za druhé přistání obdržel ,,medaili  za statečnost,,.

Příběh a detaily  znám i z vyprávění Ivoše Pěčka,který zrovna v tu dobu byl v radio-voze v Plzni a vše co Jarda hlásil,slyšel.

Ještě dodám, že  toto letiště zachránilo život také pilotovi na SU-7,mjr.Josefovi Hrubému z Čáslavi.Ten v roce 1975 doprovázel mladého pilota na navigačním letu a nad Hořovicemi měl závadu na motoru.Rozhodl se okamžitě přistát než dojde k úplnému vysazení.I když toto letiště je úzké jen 30 m široké a dlouhé jen 2000 m , Pepíkovi se s plným nadzvukovým letounem podařilo přistát.Vyjel tenkrát do pole,ale zachránil si život i stroj. Mladý pilot ,který byl na čísle vedle něho , pokračoval v úkolu sám a přistál v Čáslavi​.

 Doslov:

Dříve se tento zálet prováděl až do maximální výšky 25 000 m. Bylo to pak zakázáno,protože jednou pilot z Pardubic - Juraj  Šouc ,v té době náš representant  na akrobatických letounech,se pokoušel na Migu-21 o rekord v maximálním dostupu. Dosáhl dostupu 30 000m a byl to rekord.Z úspěchu se neradoval dlouho ,protože mu vysadil motor. Také se rozhodl  přistát v Pardubicích. Na přistání , ale zapomněl vysunout podvozek a letoun po dotyku s dráhou,začal hořet. Schylovalo se ke katastrofě.Když si uvědomil co provedl, rychle přesunul páku ovládání podvozku na vysunuto a povedlo se,podvozek se zázrakem vysunul.  Letoun měl ještě rychlost a také trochu vztlaku.Po příchodu velitele, se ten nestačil divit, jak je možné,že letoun je na kolech,když viděli všichni požár.Dostal důtku.Později přešel Juraj Šouc k práškařům a chtěl se při jednom letu technikům předvést. Z 1000 m provedl na Čmelákovi zvrat, který nevybral  a zabil se.

Tak skončil náš velmi nadějný akrobat,reprezentant,pilot-učitel  létání v Košicích.

Sepsal Jiří Kurz

 

I zkušenému pilotovi se může stát chyba, která může skončit skutečnou katastrofou.

Lifestyle

V roce 1973 se náš hradecký letecký pluk musel dočasně přemístit do Čáslavi z důvodu opravy dráhy. Nad naším letištěm a nad městem Hradec Králové byl tak volný prostor pro létání pro sousední pardubický pluk, a hlavně volný pro provádění leteckých akrobacií.

Piloti před startem.

V pondělí 14. března 1973 v 14:55 startuje v Pardubicích z dráhy 27 poručík Podnecký na svůj úkol. V 15:00 zahajuje činnost, jejíž součástí je i cvičení akrobacie nad Hradcem Králové. Jedná se o úkol nacvičit výkruty, přemety, bojové zatáčky a překruty.

Obrovské ticho

Paní Nováková odpoledne otevírá okno v centru Hradce, dává si na parapet deku a uvelebuje se zde i se svým psem Lojzíkem. Bydlí nedaleko nádraží a z okna  má nádherný výhled na vše, co se kolem děje. Dnes má uklizeno, a tak se pokochá pohledem ven. Lojzík také souhlasí a spokojeně mručí. Je hezký den, jen hluk z blízkého nádraží jí kazí pohodičku. Už je na to ale zvyklá. V tom obraz naruší nepříjemný hluk. Podívá se nahoru a povzdychne si: Ach jo, zase ti kluci letecký blbnou. Chvíli se tomu poddává a náhle si uvědomuje obrovské ticho. Ne nadlouho – za pár chvil se ozve ohlušující rána a z prostoru hradeckého nádraží se vyvalí obrovský sloup dýmu.

Rychle ven!

Pilot  Podnecký z pardubického letiště přiletěl dle plánu se svojí nabroušenou jednadvacítkou nad Hradec Králové. Dosáhl stanovené výšky 6000 metrů a hlásí řídícímu létání zahájení cvičení. Ten den nebyl asi ve své kůži nebo u něho začínala chřipka. Chvíli cvičí lehčí obraty a pak začíná vyšší stupeň akrobacie. Provedl rozhon na 900 km/hod, přitáhl řídicí páku a stoupá k nebi na přemet. Letoun je kolmo směrem k obloze a už je potřeba dotáhnout řídicí páku k sobě a čumák pomalu zlomit směrem k zemi. Nestalo se. Pilot ztrácí sebeovládání, letoun nabírá na rychlosti a je zřejmé, že za pár chvil přejde do neřízeného pádu. V tu  chvíli si poručík uvědomuje, co se děje. Možná při tom vysokém „G“ ztrácí vidění – automaticky  mačká páku katapultáže a vystřeluje se z letounu ven. Vzhledem k situaci je to jediné správné rozhodnutí.

Vypadalo to na velkou katastrofu

V následujícím okamžiku se už houpá na padáku, ale letoun  je  neovladatelný a rychlostí snad 800 km/hod se řítí dolů na město. Tam si nikdo toho, že se pilot vystřelil ven, nevšiml. Všichni viděli pouze padající letadlo a trnuli hrůzou. To bude obrovská  katastrofa, pomyslí si. Nikdo ve městě, ve kterém žije téměř 100 000 obyvatel, nemá ani zdání o nějakém výcviku pilotů. Dokonce nemají ani potuchu o tom, že se mladý pilot právě houpe nad nimi na padáku.

Bohudík, že  se nestalo nic horšího. Nadzvukový letoun Mig-21 se obrovskou rychlostí zaboří do prostoru hradeckého nádraží mezi koleje a mimo obyvatelstvo. Jen 15 metrů od dopadu letounu kope dělník jámu. Nic nezpozoruje… najednou obrovská rána a tlaková vlna s ním mrští na zem. Nejdřív si myslí, že vedle něj vybuchl kompresor, s kterým pracoval. Byl odvezen ohluchlý do nemocnice a až  tam se dozvěděl, co se stalo. Sedačka, na které se pilot katapultoval, se v určené výšce oddělila od pilota a dopadla do prostoru továrny Fotochema. Zde zraňuje dělníka z bývalé Jugoslávie. Pilot dopadl bez většího zranění na zem a byl převezen do nemocnice. Prý na sousedním lůžku ležel i zraněný Jugoslávec. Pilot se uzdravil a dosloužil u 47. pr. pluku v Hradci Králové, kde dodnes žije.

Piloti pplk. Hendrych a mjr. Pornecký u  SU-22.

Foto: pplk. Jan Hendrych, pilot Podnecký a Vaněk -pardubické letiště

 

Podobných příhod se stalo mnoho

Nebyl to však jediný případ v tomto městě. Obdobný případ se stal na stejném typu letounu u ČKD Hradec Králové. Další pilot – také  na  Migu-15 – se katapultoval v lese nad Bělečkem. Tam se pilot po dopadu v noci dostal na silnici a prosil řidiče v kolemjedoucím automobilu o odvoz do nemocnice. Byl v tak zuboženém stavu, že mu řidič nezastavil. Až po dlouhé době se další řidič slitoval a odvezl jej do nemocnice. Osobně mi to vyprávěl.

 

Líbil se vám příběh? Napište nám své pocity na náš Facebook 

 

  Jiří Kurz: Vánoční příběh ...........

bb7dd5cde0_99748646_o2.jpg       an2_7.jpg

 

​V době tohoto příběhu jsem sloužil na letišti Mošnov-Ostrava a dojížděl do mého bydliště v Hradci Králové. A to jak se dalo. Vlakem, autem, letadlem a pod. Stalo se i to ,že jsem v pátek v poledne byl jako pilot v osádce dopravního IL-14 a vezli jsme velitele do Hradce Králové , kde jsem bydlel, oni vystoupili a já jsem se musel v osádce jako pilot s letounem vrátit do Mošnova.Tam po ůkonech s letounem , převlečení atd., jsem se pěšky přesunul několik km  na nádraží ve Studénce a čekal na vlak.Pak jsem  vlakem přez Pardubice pokračoval domů. Většinou jsem to stihl před půlnocí. Tak to šlo 7 let. Poslyšte následující příběh na který rád i nerad vzpomínám. Přihodil se pár dní před Vánocemi s letounem AN-2 :

O všech typech letounů sloužících v různých plucích a letištích byly napsány stohy knih a publikací, jen ne podrobně o letce An-2 a o letounu samotném.

Naše armáda používala tyto letouny jako kurýrní a pro speciální výsadky za špatného počasí a v malých výškách. Mohl pojmout 10 plně vystrojených výsadkářů.

Působiště letky AN-2 bylo v Mošnově, kde sídlil 1. dopravní pluk s Il-14, 8. stíhací pluk s MiG-21 a civilní aerolinky. Snad si dovedete představit, jak to vypadalo při létání, když mezi Tu-134 se motala "Andula". Musela tu ale být k dispozici, nejen pro výcvik výsadkářů, ale byla ideální i pro výcvik pilotů.

783--2-.jpg

 

 

  

Začátek příběhu : Nástup na vánoční let :

Jak už to na vojně bývá, rozkaz přichází v ten nejnevhodnější okamžik. Tak se stalo i 4. prosince 1975. Velitel 4.letky pplk. Klasa si nás zavolal do kanclu a ne pro odměny ,ale

Úkol zněl  :  Osádko ,přelet na letiště Sázená u Kralup a přivést skupinu vývojářů na odzkoušení nových padáků. Sednout ve Kbelích a pak pokračovat ještě ten den na letiště Sázená u Kralup.

Odlet ihned, osádka Kurz, Prokeš, Vybíral. Vypadalo to, že se do Vánoc nevrátíme. Moc jsem se na Vánoce těšil, jelikož jsme si jako rodina zakoupili pobyt na prožití vánočních svátků na horách v Krkonoších , abychom měli klid a trochu si i zasportovali na lyžích.

Takže pobyt na horském hotelu byl v nedohlednu ..........

Trať Mošnov, Svitavy, Sázená. Odpovedne start,já velitel osádky.Počasí jako většinou na draka, vítr s námi mlátil jako s cárem hadru.No do Prahy-Kbely jsme se doplachtili.  Padáčkáři z výskumáku-  Kbel – šéf pplk. Bílek, mjr. Plzák a další kluci také vůbec nebyli nadšeni. Počasí a Vánoce a služba to nejde dohromady. Padáky se naložili a vůbec nebylo jasno zda-li vzlétneme. Bylo k večeru, mlha a vítr kolmo na dráhu v Sázené. Na první pohled to vypadalo, že tam přistát nepůjde. Ale s Andulou? Na tu je spoleh. Vymysleli jsme přistání od Řípu, přímo proti větru v malé výšce, kolmo na dráhu. Překážkou nám byla alej švestek, kde naštěstí dvě chyběly. Trefili jsme se do mezery a tak jsme se mohli večer na Sázené ubytovat. K večeři byl zaječí guláš, který pan Bílek sám uvařil, prý se to naučil v Egyptě.kde pobýval jako instruktor paragánů. Surovinu jsme získali večerní safari jízdou gazem  po letišti s brokovnicí...

Druhý den byla venkovská tancovačka ale  my neměli civil.Tak se šlo  v leteckých kombinézách. Vůbec to nevadilo a jěště jsme vyhráli cenu v tombole.Pobyt v Sázené se starými para-kozáky by vydal na celou knihu. Všechno, ale ani po letech prozradit nesmím! Zažili jsme zde také podívanou na první samostatný let pilota v motorovém kluzáku, který byl toho času novinkou a pilot ne a ne  přistát. Přihlíželo celé letiště. Čas odloučení  od rodiny mě zkrátil otec, který bydlí nedaleko v Roudnici Nad Labem. Jelikož jsem k němu příjezd na vánoce nepočítal ,příjel  on za námi sám a také se svezl v letounu. Ve zkouškách jsme pokračovali až do doby úplně  zhoršeného letového počasí a tak jsme se před vánocemi  dostali konečně zpět na Mošnov. Popisovaní parašutisté byli první, kteří se nechali vystřelit z proudového letounu. Vzpomínám si jen na pplk. Bílka a mjr. Plzáka. Ostatní jména jsem zapomněl. Byl by to jinak obyčejný let , ale prožili jsme balík ohromných příhod,že jsem se rozhodl je trochu vylíčit . Normální lidi sedí doma u cukroví a my skáčeme o vánocích padákem. Noo ,řekněte, je to normální ,létat o vánocích ?

 Opravdu vojenská služba je někdy těžká, ale létání stojí za to.   Jiří Kurz    

  

 

hwscan10064441124433.jpg

 Vystřelení nad Vlčnovem: Spal jsem s generálem Josefem  Remkem-Vel.letectva 

          J.Kurz

 

 

Vzpomenu ještě jeden případ dobré katapultáže, u které jsem byl ve vzduchu.Bylo nádherné,slunečné ráno 21.července  -  můj kolega Jirka a já jsme nasedli do L-200 Moravy a letěli do Piešťan, abychom zpět do Hradce Králové přelétli dva Mig-15, jelikož piešťanský pluk byl zrušen.Příslušníci pluku už oslavovali a rozebírali situace,kdo kam nastoupí na nové působiště.Nálada byla báječná, ale to jsme netušili,že za pár minut prožijeme mimořádnou událost. Velitel nám naštěstí  podepsal letové listy  a my  odstartovali ve skupině. Jirka první,já jako jeho číslo.Po  15-ti   minutách ve 200 m na terénem,v rychlosti 600km/hod, za hradem Čachtice a  v klesání k vesnici  Vlčnov, najednou se v rádiu  ozvalo ,,vysadilo  mi to ,, . Ještě jsem mu stačil říci:,, zkus  ventil zem-let,, ,ale to už jsem zahlédl vystřelenou sedačku a jeho  na padáku.Udělám zatáčku a vidím ho po dopadu na poli u silnice jak se zvedá a lidé z autobusu k němu přibíhají.Byl to dobrý pocit.

Já se vrátil do Piešťan na pokyn inspektora letecké armády  plk. Jardy Úlehly,který letěl z Náměšti a vše slyšel.Tam jsem prožil noc se skupinou vyšetřovatelů z velitelství letectva a spal společně na jedné světnici s pozdějším velitelem letectva generálem  Remkem. Bylo obrovské vedro a my byli na ložnici po vojácích - záklaďácích a seděli na kovových postelích. Někdo navrhl. Sbírka na pivo . A tak jsme se skládali a vojáček nám došel pro flašky s pivem. Vyšetřovalo se dlouho, ale závada ,proč letoun vysadil se neobjasnila,i když s námi byl i plk.Cvačka, ing. z vel. Letectva. Byla to dobrá zkušenost pobývat na jedné cimře s tolika funkcionáři z velitelství letectva .Jen já byl kapitán a hlavní osoba, protože jsem vysazení letounu viděl z besprostřední blízkosti. Nakonec jsme  druhý dem odletěli s IL-14 do Hradce a Prahy. Jirka byl odvezen do ÚLZ  /nemocnice pro letce / na vyšetření. To byl další případ rychlého zareagování a dobré průpravy. Nic se Jirkovi nestalo a létal dál až do pense.Po 20 letech jsem jel autem kolem vesnice Vlčnov  a ze zajímavosti se ptám jednoho pána,který tam česal švestky,zdali si na to pamatuje. Povídá ,že ano a ukázal mě černý flek,který tam ještě po dopadu letadla zůstal jako pomník po 30-ti letech.

Při této příležitosti vzpomínám na případ vysazení motoru na tomto typu u pplk. Kopala,který letěl také v malé výšce ze Kbel do Hradce Králové.Motor na Migu -15 mu  vysadil a on  chtěl vyzkoušet vše, aby motor nahodil,což bylo nepřípustné pro tuto situaci v malé výšce. Už se mu pak nepodařilo dovést katapultáž do zdárného konce a zahynul.padák se nevysunul. Smutné bylo,že letoun byl vyvážen a přistál sám na poli u Chlumce celkem nepoškozen. Jiří Kurz

 

Tvrdý život u letectva – jeden letový den  v Pardubicích a vzpomínka na kamarády letce.

Chaos na letišti

Začíná příjemná noc a večer kolem osmé hodiny startuje na orienťák – navigační let Milan Pecák. Nepíše se mi to zrovna dobře, ale u letectva byl opravdu tvrdý život. Nejenom prachy, holky a pití, jak se mnozí civilisté domnívali. Byla to každodenní dřina, šprtání, honění po hřišti nebo nácviky na střelnici v Malackách – a o těžké práci velitelů letek a pluků ani nemluvím. Ti byli dvakrát tolik a rychleji opotřebovaní než normální, mladší a starší piloti. Byla na nich obrovská zodpovědnost a velitel letectva si nebral servítky. Okamžitě po průšvihu padaly hlavy. Nejtěžší to snad měli velitelé na všech stupních, co řídili provoz – řídicí létání. Zodpovídali za všechno, co se ten den létalo. Přeřeknout se nebo přehlédnout něco byl okamžitě karambol. Vždyť se létalo na letištích se smíšeným provozem. Civilní a vojenská letadla létala najednou. Mnohokrát se stalo, že řídicí létání pustil vojenský letoun na start a proti němu sedalo dopravní letadlo.

Všechno přestalo fungovat

Milan Pecák startuje a žene se do stratosféry směrem na Moravu: Jihlava, Brno a dále. Mig to umí a po startu dokáže vystoupat 200 metrů za sekundu. Nahoře je v mžiku. Horší to je  s kvalitou materiálu jeho letounu. Milan ve výšce 12 000 metrů s úžasem kouká na palubní desku a všechno je jinak. Jiná výška – místo 12 km mu to najednou ukazuje 15 km, a i další přístroje se odchylují od toho, co měl před chvilkou. Zjišťuje závadu a hlásí ji řídicímu létání. Ten dává rozkaz všeho nechat a okamžitě se vrátit na zem. Přepnutí na záložní přístroje nepomohlo a Milan Pacák, zkušený pilot letounu, vlastně neví, jak rychle letí a v jaké výšce se skutečně nachází. 

 

15871576_975454159223464_8708836431795348453_n.jpg

Je noc, a to je nejhorší. Řídicí létání se rozhoduje vyslat dalším letoun, který by ho pomohl stáhnout na zem. Láďa Homola startuje na pomoc. Jistě, běžná věc ve dne, ale ne v noci. Letoun má jen tři malá světélka – dvě na konci křídel a jedno vzadu na trupu. Nejsou skoro vidět. Jak držet skupinu? Ve dne by to věděl, ale nyní není jiná možnost než katapultáž. Řídicí létání spoléhal na perfektní zkušenosti Milana a Ládi Homoly, který se k němu tedy okamžitě přiřazoval. Našel ho, předletěl a šel do vedení. Oba zapínají palubní světlomety, aby se trochu viděli. Kdyby byla jasná noc, povedlo by se bezproblémové přistání. Jenže jasná noc nebyla.

 

Za letu.

Nastal výbuch

Oba letěli trochu na východ k Holicím, aby se levou zatáčkou dostali na kurz 270 stupňů, a nakonec se pokusili postupně sklesat a dosednout. To se nikdy a nikde netrénovalo. Jsou první v republice a snad i ve světě, kteří letěli s nadzvukovým letadlem v noci ve skupině. Ještě si kontrolují ukazatele přístrojů, ty ukazují v tuto chvíli stejné hodnoty. Přesto dává řídicí létání pokyn pokračovat ve dvojici. Začínají zatáčejí doleva… a v tom se to stane. Milan se neudrží ve dvojici, protože pořádně nevidí vedoucí letoun, a naráží do něj rychlostí 500 km za hodinu. Následuje výbuch, který je vidět desítky kilometrů daleko. Milan se naštěstí stačil katapultovat a dopadá na padáku do lesa. Láďa zahynul. Byl vymrštěn z kabiny v bezvědomí a těžce zraněn dopadá na zem. Padák se mu otevřel automaticky sám, bohužel v nemocnici zraněním podlehl. Nepomohla ani jeho manželka, která byla zdravotní sestra a stále byla u něho.

Foto: Jiří Kurz, StudentPoint

Co říkáte na tento příběh? Chtěli byste se stát pilotem? Napište nám své dojmy na Facebook

     10441934_509505699151648_2905263915314389258_n.jpg

 

 

 

 

 

 

 

Děkuji za čtení a prohlídku článků. Jiří Kurz 

 
 
 
 
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •