Jdi na obsah Jdi na menu

Letušky 1. třídy

 Ze života letušek v daleké cizině.                                                                        

 Ahoj ,  poleďte s námi- Travel Service - je to bezpečné a jsme tu pro vás   

  

        Lucka   Antalová

            

   Zdroj :            Katarina Roubalová                                  Zdroj : Tereza Vychodilová   

                                                                                                           

Ze života letušek .                                                                     

Vzpomínka na nádherné chvíle  na palubě i  mimo. Letušky z Air Explore-Slov. dnes slouží po celém světě  a jejich půvab a umění  mluví  za  vše. Móda  je  jim stále vlastní.  Děkujeme vám.    

 

 

        Zdroj : Katarina R. ,  Air Explore          Markéta Košťálová

 

České letušky nezůstávají pozadu v modních kreacích , děkujeme za reprezentaci.

 

 

Co vám letušky neřeknou, ale vždy jste se jich chtěli zeptat…

20.02.12 / Kobielska Andrea

Snem spousty holek je stát se letuškou. Pamatujete si ten film s Gwyneth Paltrow v hlavní roli? Ano, já ho taky viděla, taky jsem snila – Paris, first class, International…

Začne to asi takhle. Do životopisu si dáte vysokou školu plus pět cizích jazyků a v motivačním dopise podtrhnete, že máte ráda práci s lidmi, jste časově flexibilní a vaším koníčkem je cestování.

Po přijímacích testech, prohlídce u lékaře a pohovoru s psychologem máte pocit, že jdete dělat minimálně mechanika do NASA nebo řídit vesmírnou stanici Bajkonur. Později projdete školením, kde vám řeknou vše, co musíte bezpodmínečně znát, vše, co nesmíte v žádném případě zapomenout.

1927781_44328453779_2682_n.jpg
Naučíte se správně míchat nápoje, podávat pečivo elegantně za pomocí dvou lžic, decentně se líčit, otevírat dveře letadla, zavírat dveře do kokpitu, hledat bombu na WC i jinde, budete vědět, kolik je kde v letadle záchranných prostředků, a co víc, jak dlouho vám který z nich vydrží v hotovosti. Naučíte se i asistovat u porodu na palubě a budete vědět, který národ je háklivý na to, když uvidí vaši podrážku boty, a který vám bude přikyvovat, když s vámi nesouhlasí. Pak dostanete uniformu, obléknete se a cítíte, jak jste dosáhla svého snu. Všichni se k vám chovají hezky a vy máte pocit, že máte modrou krev… až pak vstoupíte do letadla a hned po vás cestující.

Na sto padesát vyřčených DOBRÝCH DNŮ slyšíte odpověď zhruba čtyřicetkrát…

„Kam si mám dát ten kufr, je to těžké, tam nahoru to nedám, můžete mi pomoct?“ (jasně, všechny jsme kulturistky… / samozřejmě, ukažte, žádný problém!) „Kam si mám sednout?“ (u odbavení KAŽDÝ agent znázorňuje na palubní vstupence, kde je číslo sedadla / 14C, to je levá strana ve směru letu, sedadlo do uličky) „Můžu na toaletu, když letadlo stojí?“ (ano, letadlo není vlak… / ano, samozřejmě) „Jak dlouho trvá let?“ (přesně tolik, kolik vám vyjde po odečtení času odletu od času příletu / přibližně dvě a půl hodiny)

38565_141790595841519_3997737_n.jpg
Pak uděláte demonstraci záchranných prostředků, kterou si půl ‚obecenstva‘ filmuje, takže se cítíte jako pavián v zoo, další část vás bedlivě pozoruje, ale zívá a zbytek ostentativně ‚spí‘, protože to prostě má v malíčku a případnou evakuaci zvládne levou zadní. Holt dneska když u této ‚rozcvičky‘ nezatančíte nebo nezarapujete, nikoho moc nezajímáte… Uf, vystartujete.
Ještě než začnete servis, rozezní se pár ‚zvonků štěstí‘ čili několik cestujících se snaží rozsvítit světlo v panelu nad hlavou, a omylem tak zavolá letušku, které hned bliká modrá dioda ve stropu kabiny, ale ve většině případů jde o hrající si všetečné děti. Pořád se usmíváte. Jste krásná, máte přece uniformu a umíte správně míchat nápoje. Kdyby něco, dáte i porod v zadním bufetu! Máte na to!

74073_171571502858963_6345715_n.jpg
Je po servise, začíná čas toalety. „Jak se otevírají ty dveře? Zaseklo se to!“ (nijak, pokud je uvnitř jiný pasažér, který to stihl před váma… / prosím o chvilku strpení, je obsazeno)
Poté jdete kabinou a sbíráte odpadky. Rozdíl mezi letuškou a popelářem je ten, že popelář za smetí neděkuje…
Přistání, potlesk – je fakt, že kadeřníkovi taky netleskáte, když vás hezky ostříhá, ale to je přece jen jiná věc – lidé se v letadle bojí, stres je nutí chovat se trochu jinak a potlesk je zjevně známkou úlevy a vděčnosti. (Potlesk NIKDY neuslyšíte v destinacích, jako je Frankfurt nebo Paříž, byznysmeni přece neukazují emoce. Občas vám zatleskají ve Varšavě nebo v Kyjevě, ale VŽDYCKY v letadle směřujícím na prázdniny k moři.)

268936_1763083168921_7864753_n.jpg
Přichází fáze sto padesáti NA SHLEDANOU (na cca čtyřicet odpovědí stejného znění, někteří vám místo pozdravu ještě vtisknou do dlaně zmačkaný použitý kelímek nebo ubrousek – pro případ, že by v hale letiště nebyly odpadkové koše…).
Přišel čas na vašeho koníčka z životopisu? Kdepak! Kabinou proletí pán s vysavačem a ještě vidíte jeho hadici v zadním bufetu, když už se do předních dveří hrnou cestující. „Máte dnešní noviny?“ (kde je mám v neděli vzít? / dobrý den, pane, omlouvám se, ale dnes bohužel ne) „Můžeme ve stanici na záchod?“ „Jak dlouho poletíme?“… Ze všeho máte ‚opáčko‘.

Po přistání jdete buď na další let, nebo domů. Po několika letech této práce pak v autobuse cestou domů hledáte instinktivně nouzové východy, na všechny CESTUJÍCÍ se dále usmíváte i poté v metru, doma hledáte u WC tlačítko pro splachování toalety, a když vám někdo zvoní u dveří, nejdřív zvednete hlavu ke stropu a hledáte modré svetýlko…

4919_93115913779_4900684_n.jpg
Toto povolání je opředeno mnoha mýty a stereotypy. A navzdory všemu neustále přitahuje pozornost, obdiv, ale někdy i pohrdání. Bývá otravné, ale i nesmírně příjemné. Jeden neukázněný pasažér vám může znepříjemnit celý let, ale jeden paprsek slunce po vystoupání nad hladinu mraků vás může posilnit na celý den. Máte chuť s tím praštit, ale už po přistání přemýšlíte, kam to bude příště. Tahle práce je všelijaká, ale NIKDY nebude NUDNÁ. Kde jinde máte co do činění s tolika různými lidmi? Kde jinde můžete říct, že pracujete pokaždé s jiným týmem lidí? A kde jinde si po šichtě všichni vzájemně poděkujete za dobře odvedenou práci?

Zdroj  Adéla Přibylová

  

      Zdroj  : Iva   Kubincová    

                  

 
 
421898_10200780234773464_1108475945_n.jpg

17951_107658262583621_5739092_n.jpg

  319564_2209308944729_252948865_n.jpg                                                                                                       Zdroj: Míša Durcová                                              

  

      Zdroj . J. Podhorská                                                                                                            

     

                Zdroj :  Zuzka jako coopilot .                             Zdroj :       by Tereza Vychodilová    

                                                                                                                                                                                                                         

Emirates bude v Praze hledat nové členy palubního personálu

25. Říjen 2018

Emirates, největší mezinárodní letecká společnost na světě, aktuálně hledá i mezi zájemci z České republiky posily do svého týmu mezinárodního palubního personálu. Společnost Emirates se základnou v Dubaji vyhlásila v letošním roce náborové Open Days na 31. října a 26. listopadu 2018, konat se budou od osmi hodin ráno v hotelu Panorama na Praze 4.

Emirates letiště

Příležitost stát se členem „Emirates Cabin Crew“ dostanou všechny zájemkyně a zájemci, kteří splňují již tradiční podmínky společnosti Emirates – minimální věk 21 let, minimální výška 160 cm s dosahem do výšky 212 cm, alespoň středoškolské vzdělání a plynulá angličtina. Kariéru v oblacích tak mohou odstartovat ti, kdo 31. 10. a 26. 11 2018 dorazí v 8:00 do Panorama Hotel Prague na Praze 4 se svým životopisem v angličtině a aktuální fotografií.

Emirates aktuálně létá do 159 destinací napříč šesti kontinenty a operuje 269 letadly, mimo jiného dnes provozuje největší flotilu Boeingů 777 a Airbusů A380 na světě.

Dubaj letiště Emirates

Společnost nabízí kandidátům kariérní příležitost, kvalitní výcvik a možnost pracovat v opravu mezinárodním týmu. Ten je aktuálně složen z 135 národností z celého světa, včetně více než 350 pracovníků z České republiky.

Palubnímu personálu je nabídnut celý zaměstnanecký balíček, který zahrnuje řadu výhod, jako je například nadstandardní bezplatné ubytování v Dubaji, bezplatná doprava do a z práce, zdravotní a zubní péče a slevy na nákupy a volnočasové aktivit v Dubaji. Pro mnohé z členů posádky Emirates jsou také speciální cestovní benefity, které platí i pro jejich rodinu a přátele.

Emirates létá na ruzyňské letiště v Praze již osm let a nabízí z Prahy každodenní letecká spojení do Dubaje.

dopravní letadlo

  Autor:

 

 

22221798_10212236299597365_881490882559983295_n.jpg

Letuška   Markéta Košťálová

Letuškouv Dubaji:

o hodnotách a pocitu bezpečí :

25. 10. 2017 15:02:45
Na ranvej na letišti v Aucklandu přistává dvoupatrový Airbus A380, krátce na to z něj vystupuje 24 členů posádky, mezi letuškami jsem i já. Jak asi vypadá život holky, cestující po celém světě. Měnili byste? Tak schválně.

Je noc, já před spaním otevírám okno a dívám se na úplněk, který osvětluje ostravské sídliště. Není účel znít romanticky, jen si zběžně uvědomuju, že je mi dobře, vedle spí má rodina, včera mě objímal Martin a celá noc má nádech domova. Mozek vyhodnotí, že se cítí v bezpečí, možná i proto paradoxně dostává v hlavě prostor ten hlodající červ Chci víc.

1978635_521967521246335_3602736221481873152_n.jpg
Srdce mi začne bít o to rychleji při představě, že jsem měla dobrý pocit z pohovoru na práci letušky pro Emirates a pokud mě vezmou, procestuju celý svět. To je přesně ono! Očekávám nové zážitky, zdokonalení jazyka, sebevědomí, poznávání nových kultur. O pár dní později se dozvídám, že jsem byla přijata a já si tak plním sen spousty mladých holek.

O dva roky později...

Na ranvej na letišti v Aucklandu přistává dvoupatrový Airbus A380, krátce na to z něj vystupuje 24 členů posádky, mezi letuškami jsem i já. Jestli jste nás už někdy zahlédli procházet letištěm, víte, že vypadáme všechny podobně. Béžový elegantní kostým doplňují červené boty,rtěnka, kabelka a taky známý červený klobouk. Většina z nás se před samotným letem neznala, pokaždé pracujete s novými kolegy, ale jeden ze základních předpokladů práce je, že musíme pracovat jako jeden tým a reprezentovat tak společnost. Letištěm procházíme společně, často se ale stává, že kvůli spoustě lidem a obrovskému prostoru se ztratíte navzájem z dohledu. A právě sytě červený klobouk několik desítek metrů přede vámi ukazuje správný směr cesty. Takové nepsané pravidlo, které všechny vyvede spolehlivě ven. Primárně tu nejde o klobouk:), ale o to, co má každá skupina, tým, společného a co ji definuje.

13140719_1293695893993308_616739387_n.jpg
Noví jsou kolegové na každém letu, cestující i destinace, přespáváme v hotelových pokojích, které jsou sice luxusní, ale jsme jen hosté. Hosté na dvacetčtyři hodin. A i přesto mívám pocity osamělosti ve světě jen občas. Jsem jako letuška součástí týmu, kde máme každý svou úlohu, což dává člověku uměle navozený pocit, že někam patří. Ale to jen do doby, než přiletí naše letadlo zpět do Dubaje, kde všichni žijeme, poděkujeme si za hezký let a ve stejném složení se už nikdy v životě nepotkáme.

Na hotelu si dávám rychlou sprchu, nastává mentální boj mezi pohodlím postele a poznáním Nového Zélandu a i když je tělo díky časovému posunu a 16h letu doslova vyčerpané, vyhrává nakonec mé dobrodružné já.
Objednávám si v přístavu dvojité espresso a zároveň mě baví koukat se na obličeje lidí, které bych v Evropě nepotkala. Hlavní města mají po celém světě jeden stejný jmenovatel - všichni spěchají. Kam jdou? Jací asi jsou? Vše je najednou nové, skvělé a nepoznané. Vyhledávám pohledy ostatních, za chvíli kolem prochází krásný hnědooký kluk, podívá se, usměje, ale pokračuje bez zastavení dál. "Ne, vrať se!!" směju se v duchu.
Za pár hodin ale vystřídá pocit opojení známá každodennost, velká únava, mozek dává neúprosný signál Něco za něco. Endorfiny šly spát.
V podvečer si sedám do přístavu v Aucklandu, pozoruju západ slunce a nasávám exotický vzduch . Inhale, Exhale. Taky mi ale tělem za chvíli projede mix hořkosladkých emocí, který zná každý, kdo byl dlouho daleko od domova.

Proč lidé vlastně cestují?

Cestování má být o zbavování se předsudků a potkávání se. Zábavné a dobrodružné. Myslím si ale taky, že je cestování do jisté míry forma útěku. Ať už je to rodina s dětmi, která cestuje jednou za rok do Chorvatska a potřebuje změnit prostředí nebo 20letý člověk, kterému je tak trochu jedno, kam poletí, hlavně ať je pryč z domu.
V druhém případě mě automaticky napadá slovo neukotvenost, která je tak typická pro naši generaci. Nevím, co se sebou, ale půjdu to hledat do světa. Měla jsem to stejně. A taky myslím, že tenhle typ útěku je ta nejlepší věc, kterou pro sebe může - cetiletý člověk udělat. Je totiž každý den konfrontovaný ve světě sám se sebou, nutí ho to být ve střehu a právě tyhle zkušenosti vedou k tomu,že má šanci si rychleji uvědomit, co vlastně chce.
Neukotvenost umí být nebezpečná tím, že může často postrádat hodnoty, řád. Pokud nevíš, proč a kam tím vším směřuješ a to, že je nutné se neustále programovat, je pak fuk, jestli se opaluješ na pláži na Seychellech. Postupem času hrozí, že to začně někde uvnitř sakra bolet.

"A od té chvíle už jsem stále jen utíkal. Já netušil, že je to k něčemu dobrý"
Forrest Gump

Každá letuška potvrdí, že je létání spíš životní styl. Máte neustále sbalený kufr s tím, že jeden den sedíte u oceánu v Austrálii a o 3 dny později ochutnáváte místní speciality v Alžírsku. Je to krásně navýkové, pořád se něco děje a to je přesně to, co intelekt baví.
Výzvou je pak všechny vjemy a tempo ukočírovat. Třeba samotný život v Dubaji dokáže být hektičtější než kdekoliv jinde. Narazíte tady denně na všechny rasy, národnosti a náboženství.

Nekonečné množství příběhů a lidských osudů, které mají ale jeden společný jmenovatel. Většina lidí žije ve své bublině - v negativní verzi ve svém vnitřním světě plným předsudků a strachu, na druhé straně vyvažující potřeba snít, někam patřit a žít kvalitnější život.

I já mám svou komfortní zónu, ze které je těžké vystoupit a je důležité si připomínat, že jsme dostali do vínku tu krásnou výhodu, že jsme Češi, Evropani, že žijeme stále v relativním bezpečí.

Chci sdílet své dojmy a zážitky z cestování a vlastně to vše adresovat nejen vám, ale hlavně sama sobě. Pokud jste dočetli až sem, možná pochopíte ..

Autor: Markéta Košťálová
 

                                                                                                                                                                                                                                          1098081_10200141128473232_1650976444_n.jpg           

      

  Trochu relexu po práci nezaškodí

    Zdroj: Karin Dugovičová     

 

 

 

 

 

 

 

 Díky za prohlídku . Jiří Kurz  "na prvním místě je spokojený čtenář"1910090_737614723007410_6346259814544124504_n.jpg